A PERFECT CIRCLE po čtrnácti letech přicházejí s materiálem, jehož základy se začaly stavět již před deseti lety. Po prvním poslechu jsem měl chvilkami pocit, že poslouchám kapelu, kterou vůbec neznám. Bylo to jako s člověkem, kterého jste čtrnáct let neviděli, a trochu na něj zapomněli, ačkoliv jste předtím byli fakt dobří kámoši. Až po chvíli začnete přes všechny ty vrásky a šedivé vlasy vnímat, že je to vlastně ten samý člověk. Takové opakované seznamování s něčím, co již znáte. Zjišťujete, že můžete v rozhovorech navázat tam, kde před oněmi čtrnácti léty skončily, pokud si vzpomenete.

„Eat The Elephant“ je mnohem vzdušnější, než jeho předchůdci. Současně mám ale také silný pocit, že je mnohem promyšlenější a proaranžovanější. Rukopis Billyho Howerdella je přitom stále snadno rozpoznatelný. Občas rozpoznáte zvuky – třeba cinkání – které jsou velmi specifické, ale už jste je slyšeli na některém z předchozích alb a zaryly se vám hluboko do paměti, protože nikdo jiný tento zvukový rejstřík nepoužívá.

Naprosto signifikantní je pak Maynard James Keenan. Jeho hlas si nespletete. Jeho práci s dynamikou také ne. Troufám si říci, že „Eat The Elephant“ je jeho nejotevřenější, nejepičtější a současně nejdramatičtější album. Pryč je surrealistická deprese, prýštící z raných TOOL, která se nesla stále v podobné pocitovosti. Na posledním albu A PERFECT CIRCLE pracují s velmi pestrou škálou emocí, album je pro mě i po půlroce poslouchání nabité dějem. Přišel jsem nakonec na zub i skladbám, u kterých jsem si při prvním poslechu myslel, že se jedná o nepovedený vtip. Mluvím teď samozřejmě o cukrkandlové rádiovce „So Long, And Thanks For All The Fish“, kterou jsem měl mnohokrát problém doposlouchat do konce, jak moc mě štvala. Po mnoha měsících a s klipem, který ve mně evokuje staré dobré SOUNDGARDEN a „Black Hole Sun“, jsem si našel cestu k této neproblematičtější části alba.

A PERFECT CIRCLE stále zrají a neztrácejí sebevědomí. Hlavní tvůrčí dvojice má pořád co říci. Maynard je furt ten týpek s chytrými texty a kouzelným hlasem. Billy Howerdell dokáže s kytarou a syntezátory vykouzlit jiné světy. Máme před sebou nejdospělejší album A PERFECT CIRCLE, které si nemusí nic dokazovat.